Kázání Lk 2, 41-52
Jeho rodiče chodili každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Také když mu bylo dvanáct, vystupovali tam, jak bylo o svátku zvykem, a když se naplnily dny a oni se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče to nepoznali. Protože se domnívali, že je mezi ostatními poutníky, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. A stalo se po třech dnech, že ho našli: v chrámu sedícího uprostřed učitelů, jak jim naslouchá a jich se ptá. Všichni, kteří ho slyšeli, byli u vytržení nad jeho rozuměním a odpověďmi, a když ho viděli, zděsili se. A jeho matka mu řekla: Dítě, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec i já jsme se trápili a hledali tě. A řekl jim: Proč že jste mě hledali? Nevěděli jste, že v těch otce mého já musím být? A oni nerozuměli té řeči, kterou jim mluvil. A sestoupil s nimi a šel do Nazareta a byl jim poddán. A jeho matka zachovávala všechny ty řeči ve svém srdci. A Ježíš rostl moudrostí, věkem a milostí Boží u Boha i lidí. (Lk 2,41-52 – vlastní překlad)
