Toto pak říkám, bratři. Ten čas je zkrácen. To co zbývá, aby i ti, kdo mají ženy, byli jako by neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti kdo se radují jako by se neradovali, a ti kdo kupují jako by nevlastnili, a ti kdo užívají svět jako by nevyužívali. Pomíjí totiž podoba tohoto světa. (1K 7,29-31 – vlastní překlad)

Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,13-16)

Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje to pole. Království nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. (Mt 13,44-46 ČSP)

Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: „Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A propustím-li je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“ Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“ Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků. Těch, kteří jedli, bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. (Mk 8,1-9 ČSP)