„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou…(Iz 55,1-3b)
Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Nu 6,22-27)
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit taková znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém si pro sebe řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do těla své matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém odpověděl a otázal se ho: „Jak se toto může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme to, co známe, a svědčíme to, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Jestli jsem vám mluvil o pozemských věcech a nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám mluvit o nebeských? A nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“. (J 3,1-15 vlastní překlad)
Naše kalendáře jsou nabité, a tak jsme pro tentokrát museli každoroční posezení u táboráku k přivítání léta a prázdnin posunout už na 4. června. Na uvolněnou atmosféru a pohodu to však žádný vliv nemělo. Plán byl jasný, posedět, moudře pohovořit, opéci buřtíka nebo dva, prostě si užít pohody. Ale sami víte, jak to s těmi plány bývá. Na zahradě sborového domu je malé hřiště, tak mládež napadlo, že dáme fotbálek. Dokonce se připojili dospěláci, alespoň ti co, se mohli hýbat a nebáli se, že skončí v pracovní neschopnosti. Klidné posezení se tak lehce proměnilo ve sportovní odpoledne, které si, myslím, užili jak ti na hřišti, tak ti mimo něj. Bylo to skvělé.
Díky všem za krásné a pohodové odpoledne a Zuzce za fotky.
