Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších. (Žd 12,1-3 – ČSP)
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci (Ex 13,21-22). Takto, četli jsme dnes v našem úvodním čtení, vyváděl Hospodin svůj lid z Egypta, z onoho otroctví, v němž byli Izraelci uvěznění. Sám šel před nimi a vedl je, přítomen jim v sloupu oblakovém ve dne, v sloupu ohnivém v noci.
I s námi je to tak. O tom tu autor listu Židům píše. Že také nás, stejně jako naše izraelské bratry, vede a na cestě do svobody ochraňuje – Hospodinův oblak. Oblak Jeho svědků, našich bratří a sester, spolusvědků o lásce a milosti Hospodinově.
Protože nikdo z nás není a nejde sám. Generace a generace věřících před námi. Izraelců i křesťanů. Ale také: sestry a bratři ve víře okolo nás, spolučlenové tohoto našeho sboru… Ti všichni jsou nám Hospodinem poslanou pomocí, Jeho ochranou před rozumností tohoto světa. Protože naše lidská jen rozumnost není ještě rozumností Kristovou, Boží, není s ní zaměnitelná.
Z milosti Boží jedni druhé okolo sebe jako oblak majíce, i my Hospodinem vedeni a chráněni… Takovouto milost, takovýto smysl náš sbor má. Sobě navzájem si darovaní, abychom si byli ochranou, pomocí, oblakem, který nás stíní, chrání nás před žárem rozpáleného rozumu tohoto světa a my do něho vnášeli jiný pohled, jiné světlo, jiný stín.
Je to pro mě osvobozující, podívat se na nás, na náš sbor, právě takto. Přese všechny naše nedostatky, přese všechny křivdy, hádky, vzájemná neporozumění – i my přece společenstvím lidí, lidí omylných a chybujících - v naší společné víře v Hospodina jsme si i my navzájem ochranou, a spolu pak ochranou těm dalším, spoluochranou, oblakem Hospodinovým…
A jak velký je ten Hospodinův oblak jeho svědků okolo každého z nás? Kolik takových lidí, sester a bratří, bližních, každému z nás Hospodin poslal? A kolika lidem jsme takovým oblakem my? - Víme to? Můžeme to vůbec vědět? Máme na to vůbec kapacitu, spočítat to, zkombinovat komu my, kdo nám?
Ve víře stáváme se i my svědky Kristovými, svědky o Jeho věrnosti a vytrvalosti, o Jeho světle, které svítí, ať je tma v nás a okolo nás temná jakkoli. A že i v nás je té tmy mnoho. Tolik toho ještě nechápeme a nevíme, nevidíme, Pane. Veď nás, abychom se neztratili, na Tvou moc a pomoc spoléháme, modlíme se v Jeho Duchu společně.
- A právě tím, píše autor tohoto listu, smíte i vy vnášet Jeho světlo do tohoto světa! Vaším společným vyznáváním své vlastní tmy, svého vlastního nevidění, své vlastní noci – že ne my, ale Ty, Pane, vidíš, Ty víš, co je dobré, Ty víš, kudy nás vést a kam - právě tím stáváte se i vy Jeho sloupem ohnivým! Světlem Jeho pravdy, Jeho vidění, Jeho Ducha svatého! Protože svět o mezích svého rozumu neví. Svět neví o své noci. Vy však už ano.
Svou vlastní pokorou před Jeho láskou, před Jeho moudrostí vnášíte i vy světlo do tohoto světa. Jeho světlo. Oheň Ducha svatého!
Ano, i tento náš sbor, i toto naše společenství, je z moci Božího Ducha ve dne sloupem oblakovým, v noci a ve tmě pak sloupem ohnivým. Spolu si ochranou a pomocí před naší, lidskou jen, rozumností, před rozumností tohoto světa. A spolu také světlem – kdykoli spolu vyznáváme svou vlastní tmu, svou vlastní nedostatečnost, své vlastní nevidění. Právě tehdy stáváme se z Boží moci světlem, skutečným světlem, které rozum světa oslepuje!
Protože ne náš závod, ale Jeho závod běžíme. On jeho pravidla určuje. A je to velmi zvláštní závod. Vždyť sám jeho ředitel běží před námi a každému z nás znovu a znovu upravuje trať tak, abychom mohli jednoho dne doběhnout všichni. A ne my, On, náš Pán, je vytrvalý, opravdu vytrvalý! Proto do toho cíle doběhneme. Protože On, On s námi takovou trpělivost má!
Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.
Nerozumění, výsměch a urážky, mučení, bolest, smrt – tím vším kvůli nám náš Pán prošel, takový byl Jeho kříž. V pohledu rozumu tohoto světa jednoznačná prohra, neúspěšný konec. Ale v pohledu víry ne!
Vždyť právě Jeho kříž se stal místem, kde se nám v plném světle odhaluje Boží láska a spravedlnost – a taky všechna naše tma, všechna naše slepota vůči ní. Žádná výzva k našemu napodobování, ale brána, všem otevřený vstup do Boží moudrosti, do Jeho spravedlnosti a lásky. Navěky a navždy otevřená brána pro každého z lidí - do oblaku svědků Hospodinových.
Takto Pán Ježíš svůj kříž viděl. A proto jej také podstoupil. Ne proto, že by už nemohl, že by mu snad došly síly, že by prohrál a byl přemožen. Ale proto, aby nás, nás všechny, skrze svůj kříž zachránil. Abychom se i my mohli radovat spolu s ním. V jistotě, že všechno, úplně všechno, co tu kdy spolu zažijeme a kudy kdy spolu půjdeme, je a bude cestou s Bohem. Protože On sám rozhodl se kráčet uprostřed nás.
Pane náš a Spasiteli, prosíme: dovol nám i dnes Tvůj závod běžet. A na Tvou vytrvalost spoléhat. A nezapomínat na nikoho z těch, které jsi ve svém Synu povolal do oblaku svých svědků. Amen
