Vidíte přece vaše povolání, bratři. Že nikoli: mnozí moudří podle těla; nikoli: mnozí mocní; nikoli: mnozí urození. Ale hlouposti světa vyvolil Bůh, aby zahanbil ty moudré. A slabosti světa vyvolil Bůh, aby zahanbil ty silné. A neurozenosti světa a pohrdání vyvolil Bůh, ty nejsoucí, aby ty jsoucí obrátil v nic. Aby se žádné tělo před Bohem nechlubilo. Z něho však jste v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, aby, tak, jak je psáno: Chlubící se ať se chlubí v Pánu. (1 K 1, 26-31 – vlastní překlad)

Jeho rodiče chodili každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Také když mu bylo dvanáct, vystupovali tam, jak bylo o svátku zvykem, a když se naplnily dny a oni se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče to nepoznali. Protože se domnívali, že je mezi ostatními poutníky, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. A stalo se po třech dnech, že ho našli: v chrámu sedícího uprostřed učitelů, jak jim naslouchá a jich se ptá. Všichni, kteří ho slyšeli, byli u vytržení nad jeho rozuměním a odpověďmi, a když ho viděli, zděsili se. A jeho matka mu řekla: Dítě, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec i já jsme se trápili a hledali tě. A řekl jim: Proč že jste mě hledali? Nevěděli jste, že v těch otce mého já musím být? A oni nerozuměli té řeči, kterou jim mluvil. A sestoupil s nimi a šel do Nazareta a byl jim poddán. A jeho matka zachovávala všechny ty řeči ve svém srdci. A Ježíš rostl moudrostí, věkem a milostí Boží u Boha i lidí. (Lk 2,41-52 – vlastní překlad)

„Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,1-6 ČSP)

A ty, Betléme efratský, maličký na to, abys byl mezi rody judskými, z tebe mi vyjde ten, který má být vládcem v Izraeli. Jeho původ je od pradávna, ode dnů věčných. Protože vydá je až do času, kdy rodička porodí, a zbytek jeho bratří se navrátí k synům Izraele. A postaví se a bude pást v Hospodinově moci, v důstojnosti jména Hospodina, svého Boha. A budou bydlet, vždyť nyní se stal velkým až do končin země. A on bude pokoj. (Mi 5,1-4a – vlastní překlad)