Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Nu 6,22-27)

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit taková znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém si pro sebe řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do těla své matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém odpověděl a otázal se ho: „Jak se toto může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme to, co známe, a svědčíme to, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Jestli jsem vám mluvil o pozemských věcech a nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám mluvit o nebeských? A nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“. (J 3,1-15 vlastní překlad)

Řekl  jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát. On mu zevnitř odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal. Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synovi hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ (Lk 11,5-13 – ČEP)

Proto neumdléváme; ale jestli i ten člověk vně nás hyne, však ten uvnitř nás obnovuje se den za dnem. Nynější lehkost našeho soužení nám totiž působí nesmírně velikou váhu slávy, když nevyhlížíme to viditelné, ale to neviditelné. To viditelné je totiž dočasné, ale to neviditelné věčné. (2K 4,16-18 – vlastní překlad)