A posadiv se proti té pokladnici viděl, jak dav vkládá do pokladnice mince. A mnozí bohatí vkládali mnoho. Přišla jedna chudá vdova a vložila dva drobáky, dohromady čtyrák. A přivolav k sobě své učedníky, řekl jim: Amen, pravím vám, že tato chudá vdova vložila více než všichni, kteří vložili do pokladnice. Všichni totiž vložili ze svého přebytku, tato ale z jejího nedostatku, vložila vše, co měla, celý svůj život. (Mk 12,41-44 vlastní překlad)
Bylo to na nádvoří žen, uvnitř jeruzalémského chrámu. 13 obětních nádob. A do té poslední z nich se, jako do pokladnice, házely mince, peníze. Dary na provoz chrámu a jeho opravy.
Právě sem, proti téhle pokladnici, se po konci shromáždění Pán Ježíš posadil. Ne aby kontroloval, kolik kdo z lidí vhazuje a vkládá. Ale aby učinil znamení. Aby i nás otevřel tomu, na co všichni znovu a znovu zapomínáme.
Posadil se proti pokladnici, protože i On je - pokladnicí!
Na jedné straně pokladnice, do které my sami musíme nejprve něco vhodit, abychom z ní pak mohli vůbec něco brát. A na straně druhé, přímo proti ní - pokladnice jiná. Pokladnice, která sama chrámy staví i opravuje. Pokladnice, která i kdyby do ní nikdo z nás nic nedal, nikdy, nikdy prázdná nebude.
Jinému vložení tu totiž Pán Ježíš své učedníky otvíral. Jinému - a jinam. Ta chudá vdova opravdu vložila víc, mnohem víc než ostatní. Ne ty dva své drobáky do té pokladnice na provoz a opravy. Ty tu nejsou tím podstatným. I kdyby to byly – a to tu není psáno – třeba i její peníze poslední.
Do té pokladnice naproti, do Boží pokladnice vložila ta vdova – samu sebe! Celý svůj život. „Všechno, co mám, všechno, čím jsem, za to všechno vděčím Tobě. Pomoz mi, Ježíši, veď mě, vždyť Ty jsi můj Pán!“ ...vložila vše, co měla, celý svůj život.
O to Pánu Bohu jde! Ne o to, kolik toho do našich pokladniček, sborových misek a košíčků vložíme. Ale o to kam, do čí ruky, vložíme sebe samé, životy své i našich blízkých, život našeho sboru, celý tento svět... A abychom nikdy nezapomínali, že kromě té pokladnice, do níž mezi sebou vybíráme na provoz našich sborů a na platy svých farářů, je tu také ta pokladnice Jeho. Pokladnice plná darů Božích, které neubývají, ač se každému z nás zdarma, bez rozdílu a bez zásluh, stále znovu a znovu rozdávají... O takovéto naše vidění, o toto naše vložení se do Jeho ruky, náš Pán a Bůh stojí!
Pokladnice, košíčky, misky, odkazující nás k pokladnici Boží, k Božímu daru, ke Kristu a Jeho oběti, k Jeho dání sebe samého za nás. Třeba i tím, kolik z toho svého jsme i my na provoz naší církve a našeho sboru, ale i pro ty druhé, kteří to potřebují, ochotni dát.
