Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my. Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy. (2K 1,3-7)
Nebyla to vůbec jednoduchá cesta, kterou si apoštol Pavel ve své službě Kristu prošel: ...ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu... (2K 11,23nn)
Zázrak, že je ještě naživu. A co všechno Pavla ještě čeká, jaká tíseň, jaké utrpení, jaká smrt...
Proč však od něho Pán Bůh ta soužení neodstranil? Proč jich Pavla nezbavil? A proč o to apoštol Pavel nikdy ani neprosil? A proč i nás, v Něho věřící, Pán Bůh ve všech našich souženích potěšuje namísto toho, aby je od nás odstranil, nenechal je na nás dopadnout?
Taková je totiž velikost milosti Boží, píše Pavel: Pán Bůh naše soužení a tísně neruší. Neruší tu bolest, kterou si my lidé navzájem působíme. On i do ní - vstupuje! V každém našem utrpení, v každé naší tísni je s námi. Aby i z nich – učinil svou cestu!
Vždyť i ten úplně nejhorší náš čin, naše ukřižování Jeho milovaného Syna, učinil ve své lásce k nám - cestou do naší spásy! Ano, i skrze náš hřích, skrze tu největší možnou křivdu a bolest, kterou jsme mu způsobili, rozhodl se nás Pán Bůh ve své lásce zachránit!
Toto jsou totiž ta utrpení Kristova: je to Kristova jistota, že všechna ta soužení, do nichž se kvůli našemu hříchu, zvůli a nepřátelství dostal, kterým den po dni čelil a která ho přivedla až na kříž, mají z milosti Otcovy svůj smysl, jsou cestou do naší spásy!
„Mé soužení má smysl. Mé bolesti mají smysl. Má smrt na kříži má smysl. Celý můj život má smysl.Protože Ty, Otče můj, s námi jsi. Ty do všech událostí vstupuješ a jednáš!“
I nám, píše apoštol Pavel, bylo darováno Kristovu mysl mít. I my smíme si být jistí tím, že i skrze to, co nás trápí a bolí, i skrze naše vlastní soužení, Pán Bůh ve své lásce mluví a zachraňuje - všechny ovce své...
Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení...
I teď jde o vás! Vždyť to všechno, co se mně i vám děje, děje se také kvůli vám. I skrze nás a naše žití Pán Bůh ve své lásce mluví - a vede nás všechny dál!
S tímto kristovským vědomím přistupujme ke všemu, co na nás přichází, ať je to dobré nebo zlé, ať nás to bolí nebo nebolí, ať pláčeme nebo se radujeme: i toto je Boží cesta s námi. I teď se Jeho milosrdenství a spása děje! S námi se všemi! Na Něm, na tom námi ukřižovaném, na Kristu Ježíši, Synu Božím, to přece poznáváme!
Útěcha, s níž můžeme vstoupit i do těch nejhlubších a nejčernějších míst. Útěcha, kterou smíme předat úplně všem. Útěcha v Kristu Ježíši a Jeho kříži: „I ty jsi Pánu Bohu milý, i tebe Pán Bůh hledá a
činí den co den všechno pro to, aby tě našel a zachránil. A s tebou i všechny ostatní.“
Žádné lidské soužení není němé, zbytečné a zapomenuté. Vždyť Pán Bůh se ve své lásce k nám rozhodl mluvit a zachraňovat - vším. Úplně vším. I našimi hříchy. I naší vraždou Jeho milovaného Syna. O tom tu apoštol Pavel píše. Že nikdo z nás tu nebyl, není a nebude zbytečně, nikdo z nás není a nebude zapomenut. Kristu Ježíši buď za to věčný dík.
