Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje to pole. Království nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. (Mt 13,44-46 ČSP)
Jsou nám tato dvě kraťoučká Pánova podobenství o nebeském království srozumitelná? Jednali bychom i my stejně jako ti dva?
Proč si ten člověk onen poklad z toho pole hned jednoduše nevzal? Proč kvůli tomu pokladu kupoval celé pole? To byl ten poklad tak veliký? Nedokázal ho snad unést? Ani po částech?… A co vlastně ten člověk na tom poli našel? Skutečně hrnec s penězi, jak se často kreslívá?
Také s tím kupcem, obchodníkem s perlami, je to přece podivné. Kvůli jedné jediné perle šel a prodal všechno, co měl. Copak i ta sebekrásnější perla dá člověku najíst? Přičaruje člověku rodinu, blízké, kamarády? O Pánu Bohu a víře ani nemluvě…? Není to nakonec vlastně spíš úplné bláznovství, všechno, co máme, dát do jedné jediné perly? Do jednoho pole, byť třeba i s pokladem? O to že by mělo v našich životech, v naší víře, jít?
Sestry a bratři, vůbec žádné bláznovství to není. Proto nám ta podobenství Pán Ježíš také vypráví. Protože ač se to na první pohled nezdá, oba dva hrdinové jednají logicky a vlastně zcela pochopitelně.
Tím pokladem v poli, který onen člověk objevil, nebyl totiž hrnec s penězi, ani žádné zlaté předměty a drahokamy pod zemí, ale - to pole samo! Obyčejný kus země. Tedy - zdánlivě obyčejný. Obyčejný jen pro ty, kteří ještě neviděli to, co viděl ten člověk…
Mnoho a mnoho dnů i nocí napřemýšlel se o tom, kde se usadí. Kde konečně zapustí kořeny a dokáže uživit sebe i svou rodinu. Dobré pastviny… a voda, které bude dostatek po celý rok… a dobrý přístup k ní…. a kvalitní půda… dobré světlo ale i stín, příhodné povětří… přátelští sousedé, pokojná a prosperující obec… To je jen malý zlomek z toho, na co se ten člověk při svém hledání zaměřoval. Přemýšlel o tom opravdu dlouho. A dlouho, dlouho hledal. Mnoha krajinami už prošel, nabýval zkušeností, dál a dál tříbil svá kritéria.
Zatím vždycky něco chybělo, stále to nebylo ono. Až konečně, jednoho dne… Všechno tu bylo přesně tak, jak potřeboval. Vůbec nic tu nechybělo. Bylo to tu dokonce lepší, než jak si vysnil! Tady, tady se konečně se svou rodinou usadí. A začnou podnikat a vydělávat. Na svém. Tady jeho stáda porostou. A obilí, vínu a fíkům bude se tu dařit. Tamhle na kopci dům, dole pole, za nimi řeka, mezi domem a poli vinice, a všude okolo pastviny. Pravý poklad, tenhle kus země!
Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk (člověk!) nalezl a skryl… To on, právě on, po tom všem, co promyslel, co všechno už prošel, takto uviděl ten kus země před sebou! Pro něho, právě pro něho, je to pole pokladem! A tak …z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje to pole. Ne proto, že by snad byl blázen, ale proto, že je to dobré a výhodné, přesně to, co ke svému podnikání potřebuje!
Obyčejné pole, kus země jako každý jiný, říkají si ostatní, kteří se nedívají tak, jako se dívá on, kteří tak jako on nevidí. Ale pro něho je tohle pole, tenhle kus země, který konečně našel, něčím ohromně vzácným, je pro něho do slova a do písmene - pokladem…
Takovýhle kus země pak přece nebudete chtít získat podvodem, nebudete ho chtít ukrást. Naopak. Všechno pěkně podle zákona, aby nikdo nemohl zpochybnit, že právě on je jeho řádným majitelem. Klidně si i připlatí. Tohle pole za to totiž stojí! Sestry a bratři, jak dobře tomu člověku rozumím! I já bych tak jednal!
I s tím druhým člověkem – kupcem, který hledal krásné perly – je to podobné. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. Protože tomu rozuměl. Protože dobře věděl, že ta perla, kterou právě objevil, má tak ohromnou cenu, že se vyplatí koupit ji třeba i za všechno, co má. Protože i tak na ní mnoho a mnoho vydělá!
Sestry a bratři, vždyť je to obchodník s perlami! Profesionál, odborník, znalec perel! Proto tu perlu teď kupuje. Protože by byl blázen, kdyby ji nekoupil, kdyby si nechal ujít tak skvělou příležitost vydělat…
A tak ani on nechce tu nádhernou perlu ukrást, ani ji získat podvodem, aby pak někdo mohl jeho vlastnictví zpochybnit. Dá za ni to, co si ten člověk řekne. Klidně i víc. A protože ví, rozumí tomu, jak vzácná ta perla je a jak výhodné by bylo koupit ji třeba i za hodnotu všeho, co má, jde, a to všechno, co má, nejdřív prodává. Aby byl připraven. Aby ho nikdo jiný nepřeplatil, aby tu vzácnou a drahocennou perlu mohl koupit i tehdy, kdyby její majitel zničehonic zdvojnásobil nebo i ztrojnásobil její cenu. I tak bude ten obchod výhodný!
Tedy žádní blázni, ani nerozumní nadšenci. Oba dva zkušení odborníci, znalci, kteří mají všechno velmi, velmi dobře a mnohokrát spočítané. Vědí, co se vyplatí a co ne… Proto teď oba jdou, prodávají všechno, všechno, co mají, a kupují jeden to pole, druhý tu perlu. Protože vidí. Vědí, rozumějí. Vyznají se.
A ti druzí je nejspíš nechápou, nerozumí tomu, proč to dělají. Je jim to skryto. A možná se těm dvěma i smějí. Tak jako i nás lidé nechápou, proč chodíme do kostela, proč svému sboru věnujeme své peníze, svůj čas, proč se tak a tak chováme… Ale i my přece dobře víme, proč to všechno děláme. Velký smysl nám to dává. Zrovna tak, jako tomu člověku, který za všechno, co má, kupuje to pole, zrovna tak jako tomu obchodníku, který kvůli té drahocenné perle prodá vše, co má, aby ji koupil…
Jistě, ne každý jsme odborníkem na půdy a pole. Ne každý jsme perloznalcem. Ale taky, ne každý se vyzná v tom, v čem se už vyznáme my. Každý, kdo se o něco poctivě a dlouho snaží, stává se v tom postupně odborníkem, znalcem, který už to má a vidí jinak, jinak než ti druzí.
Život každého z nás jako Pánem Bohem nám darovaná, otevřená příležitost k tomu stát se odborníky, znalci. V něčem konkrétním se opravdu začít vyznávat a díky tomu pak moci objevovat poklady, krásné a drahocenné perly. A svou vlastní cestou pak pokračovat dál a dál až k pokladu největšímu, až k tomu úplně nejdrahocennějšímu, co vůbec je… K Pánu Bohu, k Jeho darům a spáse. Ke Kristu Ježíši.
Ale – jak dlouho to trvá, než se člověk takovým odborníkem a znalcem stane! Z kolika omylů a chyb musíme se nejdřív poučit. Dlouhé, dlouhé byly ty roky učednictví, než se z toho obchodníka s perlami stal opravdový perloznalec. Roky to trvalo, než si ten druhý vyprecizoval onen ideál kusu země, který pak tak dlouho, dlouho hledal…
Ale teď oba našli. A ti ostatní teď nechápali, divili se, co všechno teď ti dva udělali – kvůli obyčejnému kusu země, kvůli jedné jediné perle… Oni ale nebyli blázni. Jako ani vy blázny nejste, i když si to o vás mnozí třeba i myslí, říká i nám Pán Ježíš.
Sestry a bratři, vidíme přece víc, lépe, jasněji, než jsme viděli na začátku. I když nám tělesný zrak slábne a musíme už nosit brýle. Možná ale právě proto vidíme teď lépe, vidíme dál, jsme zkušenější… A jistě ne vždycky, někdy však už přece jen - jednáme logicky, smysluplně, uváženě, i když tomu ti druzí okolo nás nerozumí a mají nás za naivky a pomatnce. Ale to je v pořádku, neboť přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1K 2,14) Amen.
