Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,41-47)
První Petrovo kázání - a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí... Úspěšný den. Zbožní Židé z celého světa přicházející oslavit v Jeruzalémě svátek Letnic, zasaženi kázáním apoštola Petra natolik, že se ke Kristovým učedníkům přidali.
Jak to, že dnes už se nic takového neděje, že dnes už nám to tak nepřibývá? Nebo snad ano? A je to, co tu evangelista Lukáš, autor knihy Skutků, píše, nakonec reálné? 3000 lidí po jednom jediném kázání…prodávání majetku…všechno společné… Nezidealizoval tu Lukáš tak trochu ty úplně první dny církve?
…a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Sestry a bratři, jenže co to vlastně znamená: přidat se k učedníkům Kristovým?
Možná: začít s těmi Kristovými učedníky trávit svůj čas. Scházet se spolu s nimi, spolu s nimi přemýšlet nad tím, nad čím oni přemýšlejí, hledat a otvírat se tomu, koho oni hledají a komu oni se otvírají. Pronikat do toho všeho, co dělají, víc a víc. A teprve pak, až potom, to všechno buď přijmout, nebo odmítnout, stát se také učedníky Kristovými, nebo se jimi nestát!
Přidat se k nim neznamená totiž nechat se hned pokřtít, neznamená to dokonce ani stát se hned členy církve… Tak jako i naše bohoslužby jsou přece bohoslužbami otevřenými všem, všem, kteří budou chtít přijít, přidat se a naslouchat. Jako ani my nikoho nenutíme a nepodmiňujeme jeho přítomnost mezi námi členstvím a křtem.
I tenkrát, za Jeho života ještě, chodilo přece s Pánem Ježíšem a Jeho učení naslouchalo i mnoho a mnoho dalších, než jen oněch Dvanáct. Vzpomeňme jen na nasycení 5.000 v našem dnešním prvním čtení. Co s nimi se pak stalo? Tolik lidí, kteří mu tenkrát naslouchali, kteří už mnohá Jeho slova znali! Nebyli právě i oni mezi těmi teď zmíněnými 3000?
A nemohlo být těch nových 3000 lidí nakonec také o tom, koho sami Kristovi učedníci a apoštolé objevili - v těch okolo sebe?
Nejen ti, kteří s námi chodili od začátku. Nejen ti, kteří přicházeli poslouchat často. Ale i ti, kteří přišli třeba jen jednou nebo dvakrát. I ti přece mezi nás patří! Dokonce i ti, kteří ještě nikdy nepřišli, i ti mají tu mezi námi své místo – aby kdykoli přijít mohli! Ti všichni přece Kristem milovaní a zachraňovaní! A ne naše zásluhy, schopnosti, síly. Jeho láska, Jeho milost a spása o nás rozhodují a rozhodnou! O nás všech, o úplně všech… To mohlo teď Jeho učedníkům dojít. Jako i nám docházejí mnohé věci postupně. A mnohé ještě teprve dojdou.
Sestry a bratři, víra a křest přece nejsou, nemohou být, záležitostí jednoho jediného kázání, jednoho jediného nedělního dopoledne. Ani jednoho týdne! Každý, každý z nás jsme na cestě. A nikdo z nás ještě nedošel! Ani ti, kteří se k nám přidali, ani my, dlouhá léta už chodící, ale ani sami Kristovi apoštolé a učedníci! Ani tenkrát v Jeruzalémě, při vzniku Pánovy církve, tomu nebylo a ani nemohlo být jinak.
A přesto byli, píše tu evangelista Lukáš, toho dne někteří z přítomných pokřtěni. Kteří z nich to byli? - Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni. Tak je to tu napsáno.
Ano, Petrovo kázání bylo dobré. Povedlo se. Oslovilo mnohé. Nejen nově příchozí. - Protože ono nebylo jen slovem Petrovým, bylo hlavně a především slovem Jeho, slovem Božím, Kristovým! Kristus sám k nim mluvil! Proto to Petrovo kázání oslovilo mnohé. Nově příchozí, ale i ty přicházející stále, i Jeho vlastní učedníky – včetně apoštolů samotných! O tom se tu píše!
Proto dělo se pak onoho dne to, co se dělo! A ti, kteří v Petrových slovech konečně uslyšeli slova samotného Krista, ti, kterým došlo, že sám Pán k nám i dnes mluví, že kvůli nám, kvůli naší jistotě a pokoji nám svátost svého křtu dává - ti byli onoho dne, o svátku Letnic, pokřtěni. Samotným Kristem pokřtěni! Jako i my, každý z nás, kdo byl pokřtěn, byli jsme přece pokřtěni samotným Kristem. Kristem s námi, Kristem uprostřed nás. Tomu nás náš dnešní text otvírá!
Duch svatý, Kristův Duch i tady, mezi námi! Proto se my lidé obracíme, proto žádáme o křest, proto se křtíme! Proto ptáme se, co dělat! Ne co nedělat, čemu se vyhnout, od čeho se neušpinit. Ale: co dělat! Jak a čím sami přispět, do čeho se spolu pustit, jak a čím těm vedle nás pomoci! Právě takto je náš Pán a Mistr uprostřed nás! Toto jim apoštol Petr říkal. O Kristově moci, o Jeho přítomnosti tady, uprostřed nich, právě v tom, co teď společně dělají, ale i v jejich otázkách, péči a starostech, o tom jim svědčil!
Dar Jeho ohledu, starosti, péče, odpovědnosti, velkorysosti. Dar Jeho lásky - i nám. Milost, kterou si nikdo z nás nezasloužil, a přesto i my na ní smíme mít svůj podíl. O tom je přece naše víra!
A kde je víra, tam musí, musí zákonitě být i církev, sbor, společenství konkrétních lidí, kteří na sebe chtějí myslet a spolunést své starosti, trápení i radosti, kteří se chtějí starat o sebe navzájem. A kde je církev, sbor, společenství takto spolu se nesoucích a stejně si vzácných lidí, tam zákonitě musí, musí být i víra… Je to přece jedna a tatáž Boží milost, tentýž Kristův dar – dar Jeho pokoje, Jeho království, Jeho péče, lásky a spásy.
Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.
Žádné, vůbec žádné příkazy shora. Žádné zabavování majetků nebo rušení osobního vlastnictví. Ale nevynutitelný, zcela dobrovolný čin víry těch, kteří už nahlédli, že mají sester a bratří víc, víc, než si do té doby mysleli… Kteří přijali svou spoluodpovědnost za to, jak na tom všichni jsme a budeme. Jako v rodině. Co děje se tobě, děje se i nám! Tvá bolest je i naší bolestí, tvá radost je i naší radostí.
Jen jeden z mnoha zázraků víry. Jeden z mnoha. V každé církvi se takové zázraky dějí. Z milosti Kristovy se dějí. I v té naší. Amen
