Chci vám připomenout, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. (1K 15,1-11)
Zní to podivně. Jako by apoštol Pavel měl být tím úplně posledním z těch, kterým se vzkříšený Kristus ukázal. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. - Jako by dál už žádné Kristovo dání se vidět být nemělo. A nám, nám ostatním, nezbývalo než věřit těm 512 vyvoleným, že Krista vzkříšeného skutečně viděli.
Ale tak to tu apoštol Pavel rozhodně nemyslel. Ježíš Kristus svým dáním se vidět nešetří. Neskrývá se nám. Vždyť i teď je tu s námi. A naše víra nemá být o nic menší než víra Pavlova i oněch jím zmíněných apoštolů a bratří.
Když Kristus Ježíš, ten Vzkříšený, dává se nám vidět, neznamená to ale, že bychom Jej viděli jen tak, jako vidíme postavy a tváře lidí vedle nás. Znamená to totiž mnohem, mnohem víc!
O tom tu, sestry a bratři, apoštol Pavel píše! Píše o tom, že vidět Krista vzkříšeného znamená - POCHOPIT. Pochopit, co pro mě, pro každého z nás, právě v Kristu Pán Bůh učinil. A proč muselo, muselo se to všechno s Ním stát!
Takto, píše apoštol Pavel, takto jsme přece my všichni vzkříšeného Krista spatřili! Ne ve vidění onoho prázdného hrobu, do něhož byl uložen a kde není. Ne ve vidění nějaké tajemné postavy, zářícího přízraku před námi. Ale v pochopení, zažití Jeho lásky, Jeho péče, Jeho záchrany. Že ani mou nedokonalostí, zkažeností, slepotou, hříchem, jsi, Pane, neopovrhl, nezavrhl jsi mě, ale i mě jsi přijal a zahrnul do své lásky. Že i kvůli mně nechal jsi se přibít na kříž. Že i kvůli mně byl jsi na tom kříži Bohem opuštěn. Protože i na mně Ti záleží. Protože i já mám tu milost být povolán jako součást Tvého lidu. Ne pro to, jaký, jak dobrý, jsem. Ale protože Ty, Ty jsi, Pane, dobrý!
Toto, píše apoštol Pavel, toto znamená vidět vzkříšeného Krista! Vidět Pána Boha a sebe samé v Pravdě, takové, jací doopravdy jsme, jak právě On, Kristus Ježíš, Otce i nás vidí! Právě i teď!
Naposledy ze všech se - jako nedochůdčeti (!) - ukázal i mně. I já směl jsem z milosti Kristovy POCHOPIT, jaké nedochůdče, jaký zárodek (tak je to přeloženo doslova) jsem! Ne proti ostatním apoštolům a bratřím, kterým se Kristus ukázal přede mnou. Ale proti tomu, kým z milosti Boží každý z nás teprve budeme!
Že nebylo jediného dne, jediné hodiny, kdy by o mně můj Pán nevěděl, kdy by se mnou ve své lásce nebyl! Že právě i kvůli mně se to s ním stalo, muselo stát! Abych i já POCHOPIL, že náš Pán nikoho z nás prachu země nenechal a nenechá. Že úplně každého se Jeho oběť týká!
Sestry a bratři, je to vlastně ohromný paradox. Vždyť apoštoly, posly a vyslanci Kristovými, stávají se právě ti, kteří POCHOPILI, že nebyli a nejsou hodni jimi být! Právě ti dobře vědomí si toho, jak proti Kristu a Jeho lidu jednali. Jak zapřeli – apoštol Petr zapřel přece Pána Ježíše hned třikrát. Jak pokoušeli – sám Pán Ježíš nazval přece Petra satanem, pokušitelem, když jej Petr káral a napomínal: Buď toho uchráněn, Pane, to se ti přece nemůže stát! Jak jako Pavel pronásledovali a zabít chtěli ty, které si Kristus vyvolil. Jak odmítali a nechápali, jak natvrdlí a slepí právě oni byli. A jak přes to všechno – i oni Kristem milovaní. Jak právě i kvůli nim, jejich hříchům, omylům, slabostem a slepotám, Kristus Ježíš na kříži umíral!
Milostí Boží jsem to, co jsem… napsal tu apoštol Pavel. Žádnou svou zásluhou. Ani svými vlohy, ani svou pracovitostí a poctivostí. Milostí Boží jsem to, co jsem… Ona toho tolik vykonala. Pánu za tu milost díky. - Tímto vědomím, touto jistotou a vděčností, stávají se z nás lidí apoštolé, proroci, sloupy Jeho církve!
Milostí Boží jsem to, co jsem. Právě proto se raduji. Protože tak jako i mě Kristus bez jakýchkoli mých zásluh přijal, jako i mně, slepému, dal se můj Pán vidět, tak přijímá a dá se vidět i ostatním.
A toto je má radost, mé evangelium, moc Boží i mně darovaná. Mé POCHOPENÍ v Kristu: že nejen já, ale, všichni, všichni jsme milovanými dětmi Božími, za jejichž hříchy Kristus Pán na kříži umřel. Aby v každém z nás mohl být třetího dne vzkříšen. Abychom se i my stávali Jím, Jeho církví, Jeho vlastním pozemským tělem…
Sestry a bratři, i s námi je to přece stejné jako s apoštoly Pavlem, Petrem, Jakubem, i s těmi ostatními z dvanácti, i s těmi pěti sty bratry, kterým se náš Pán ukázal najednou, i se všemi ostatními svědky Jeho vzkříšení.
Jen když On ukáže se nám, jen když On dá nám svého Ducha, dokážeme jej my lidé vidět takového, jaký skutečně je. Totiž porozumět, POCHOPIT, co všechno pro nás slabé, slepé, hluché a hříšné náš Otec ve svém Synu učinil - a ještě učiní. Jak laskavého a milujícího Pána a Spasitele všichni máme.
I my tedy z milosti Boží těmi, kterými jsme: podílníky na evangeliu Kristově… V jistotě, že do všeho, co se s námi děje, i do toho zlého, jež si ve své slepotě navzájem způsobujeme, On ve svém milosrdenství vstupuje. Aby i z toho učinil svou cestu záchrany - záchrany všech svých dětí! Tak, jak to učinil i se svým křížem, na nějž jsme Jej jako zločince pověsili. Vždyť právě i z nástroje své popravy svou záchranu učinil!
Blahoslavení tedy všichni, kteří uvěřili, ač neviděli a vidět nedokázali. Protože oni už POCHOPILI: Ne pro naše zásluhy, ne z naší moci, ale ze své milosti a lásky dal ses i nám, Kriste, vidět. Proto v Tebe věříme. Ve Tvou moc a pomoc, ve Tvou spásu, Kriste. I my.
Ten Jediný, kterého Bůh kvůli nám opustil. Ten Jediný, který skutečně zemřel – byl třetího dne Bohem vzkříšen! Na Něm vidíme, že Bůh žádné ze svých dětí neopustí! Tímto vědomím, touto jistotou, touto radostí - z nikdy nekončící Boží lásky k nám - se naše životy změnily. V Kristu, spolu s Ním, vírou povstali jsme k novému žití! V Kristu i my vzkříšeni! I my součástí Jeho evangelia, JEHO dobré zprávy! Amen.
