Když se pak scházel zástup mnohý, a z měst hrnuli se k němu, mluvil v podobenství: Vyšel rozsévač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je. A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy. Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je. A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš. I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství? A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli. Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží. A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli. Ale kteříž na skálu, ti, když slyší, s radostí přijímají slovo, ale ti kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují. Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku. Ale kteréž v zemi dobrou, ti jsou, kteříž v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají, a užitek přinášejí v trpělivosti. Lk 8,4-15 (Kral.)
Co k tomuto, tak známému, podobenství ještě dodat, když sám Pán Ježíš nám je tu vykládá? Semeno, Boží slovo - tak to přece řekl - rozsévá se a rozsévá. Jenže to podél cesty padlé - zašlapáno a sezobáno ptactvem nebeským… A to padlé na skálu sice vzešlo, jenže bez kořene po čase uschlo… A doprostřed trní padlé po čase zadušené… Naštěstí, naštěstí, i do dobré půdy sadba Boží padá a tam konečně přináší užitek dokonce stonásobný…
Ale co nám toto Pánovo podobenství říká o nás, o lidech? Že jedni z nás půdou sešlapanou, druzí skalnatou, třetí samým trním, čtvrtí až půdou dobrou?… Jak se to s námi stane? A jakou půdou jsem já? Vy? A jak to udělat, aby se člověk z půdy sešlapané, skalnaté či trnité, stal půdou dobrou? Jde to vůbec?
Sestry a bratři, není nakonec ta chyba - v onom rozsévači? Proč rozsévá svá semena takhle naslepo? Proč hází je právě i tam, na cestu, na skálu, do trní? Jakou logiku a užitek to má? Ano, je to skvělé, že se Boží slovo rozsévá bez omezení. Sadby Boží je, chvála Bohu, zřejmě dost a dost. Jenže mohou pak ta semena za to, že nevzešla, když padla tam, kam padla? A ta různá podloží za to, jaká jsou, že všechna nejsou půdou úrodnou a dobrou?
Ale co když ten rozsévač svým rozséváním vůbec žádnou chybu nedělá? Co když rozsévá dobře a správně, přesně tak, jak má? Zkusme, prosím, mít dnes v to jeho rozsévání důvěru. Že dobře ví, co dělá, proč a kam ta zrnka – slova Boží - hází. Vždyť i v našem dnešním prvním čtení jsme to tak přece četli (Iz 55,10-12): žádné, žádné slovo Boží nevychází z Božích úst nadarmo, bez výsledku. Nevrací se k Pánu Bohu s prázdnou, zdárně vykoná to, k čemu je Pán Bůh poslal.
Sestry a bratři, i my přece Pánem Bohem zasazení! Každý člověk, úplně všechno, co jest, má přece své bytí od něho. Z Jeho milosti a moci jsme. Všichni. I my tedy jako ta jím zasazená zrna, semena, slova.
Jenže my v tomto Pánově podobenství nejsme jen těmi semeny. My se k těm Božím slovům, k druhým, k událostem, ke všemu, co se s námi i okolo nás děje, přece taky nějak stavíme. Hodnotíme a nakládáme s tím vším nějak. My jsme tu totiž – i tou půdou…
Děti Boží. Pánem Bohem zasazená semena, zrna, slova. Ale zároveň s tím a také - i ta půda, ona podloží, do kterých rozsévač ve své milosti a lásce rozsévá další a další semena, mluví k nám další a další svá slova. Protože bez nich bychom se ztratili, bez nich bychom se nikdy nestali půdou dobrou, půdou, která přináší užitek!
To kvůli nám Pán Bůh toho rozsévače posílá! A on znovu a znovu vychází a rozsévá do nás své slovo. Protože nikdo z nás, jím zasetých, ani my, Jemu už věřící, se bez Jeho další a další pomoci a slova neobejdeme. Protože právě i s námi má a musí se ještě něco stát! Právě i my máme a musíme se ještě obrátit a proměnit! V půdu a zemi dobrou, užitek přinášející. Proto vyšel rozsévač rozsívat símě své!
Ta čtyři Pánem zmíněná podloží, to jsou čtyři různé způsoby našeho přijímání. Čtyři různé způsoby toho, jak jeden každý z nás s tím Pánovým slovem, s Jeho láskou, záchranou a pomocí, kterou On do nás rozsévá, nakládáme. Čtyři naše vlastní a dobře nám známé zkušenosti.
Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je.
Aby nás zachránil, otevřel, obrátil. Proto zasel, promluvil, i sem. Do nás přesvědčených o tom, že jen tady, mezi námi, vede ta správná cesta. Jak my to máme, co my si myslíme a děláme. Že jenom tady Bůh je. A jen my víme, co Bůh říká a chce. A co se musí udělat. A my to taky tak samozřejmě děláme!
Proto zasel rozsévač své slovo, semínko, i sem. Do takovéto půdy. Do takových nás. Abychom se obrátili. A nahlédli svůj omyl. Jak právě my jsme to Jeho slovo pošlapali a na sebe, na svůj rozum, na své výkony, na svou vyvolenost a cestu spoléhali… Jako by snad z nás, z našich srdcí a myslí, z našich zbožných činů – to jsou ti ptáci nebeští - mělo slovo Boží pocházet! Toto je ten ďábel. Ďábel v nás!
Proto vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. Protože právě v tom je přece naše záchrana a Jeho slovo: Vidět svou chybu a svůj omyl – skutečně jako svou chybu a svůj omyl. Vidět se takové, jací doopravdy jsme. V Jeho očích. V Pravdě.
A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy.
Také sem, do takovéto půdy, skály, ten Boží rozsévač své slovo zasel. Do nás všech na začátku tak moc nadšených, plných elánu, jistoty, síly. Jenže s postupujícím časem, když i na nás přišly těžkosti, problémy, nemoci, neúspěchy, pronásledování, když svět začal se nám posmívat a mít nás za hlupáky, rychle jsme uvadli. Polevili. Uschli.
Ano, Pane, takoví jsme. Slabí. Omezení. Stále máme kamenná srdce. A chápeme už, Pane. Jen když Ty s námi budeš, jen když Ty povedeš nás a dáš nám svou sílu, uděláme, co je potřeba udělat a vydržíme, co je potřeba vydržet. Ne z moci a síly naší, ale z moci a síly Tvé. Nedovol nám už stavět na svém vlastním nadšení, na vlastních silách…Slovo Boží, z milosti Boží rozsévačem zaseté – i do této skály. Aby i ona svůj užitek přinesla. Poznala a také vyznala v Pravdě svou slabost. A ne už na sebe a síly své, ale na tu Jeho konečně spolehla.
Jiné pak (semeno, slovo Boží) padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je.
Ani takovouto trním zarostlou půdu totiž rozsévač ve své záchraně nevynechává. I sem zasévá své slovo. Aby i tady vykonalo, co vykonat má. A my si uvědomili, že tolikrát, tolikrát, nechali jsme Jeho slovo v sobě zadusit, zakrýt, přehlušit svým neustálým zajišťováním se, zabezpečováním se a hromaděním, svými zábavami, rádobynezbytnostmi a nutnostmi.
Ano, Pane, i my půda trnitá, i my znovu a znovu nadřazující to své nad to Tvé. Slituj se nad námi, Pane, odpusť nám a znovu a znovu nás obracej, kdykoli budeme chtít na to první místo v našich srdcích stavět něco jiného než Tebe a Tvou lásku, Tvé slovo. Pomoz i nám, Pane, dobře Ti sloužit…Může teď díky tomu zasetému slovu Božímu v Pravdě prosit i ta naše půda trnitá.
Proto, sestry a bratři, vyšel rozsévač, aby rozsíval símě své. Protože takto milostivý k nám, k nám podél cesty, k nám skalnatým, k nám trnitým, takto milostivý k nám všem Pán Bůh je! Protože takto mu i na nás, jím zasetých, a znovu a znovu padajících, záleží. I nás chce obrátit. Skrze to všechno, co jsme zkazili, učinit i nás půdou dobrou. Na Jeho lásce, péči a záchraně se postavit. A pochopit, že On svým setím neplýtvá. Že právě takto obrací a zachraňuje všechno zkřivené a zkažené. I nás.
A Jeho slovo se nenavrátí s prázdnou. Vykoná vše, co si předsevzal.
Vždyť všichni jsme ti Jeho. Všichni dobře zasetí. A On, náš Pán, s námi. Starající se a pečující o každé ze svých semínek, o každé ze svých dětí, o každé ze svých budoucích slov. A my – my se ztrácíme znovu a znovu. V sobě samých, v tomto našem světě, v našem lidském jen rozumu. Jenže ON to s námi nevzdává. A znovu a znovu rozsévá i do nás své slovo. Abychom ne už na sobě - víme už přece, jací doopravdy jsme - ale na Něm, na Jeho lásce, síle a moci, na Jeho slově své životy stavěli. A svůj užitek přinesli. Amen.
