„Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,1-6 ČSP)
V domě mého otce jsou mnohé příbytky, tak to tu Pán Ježíš řekl. Sestry a bratři, kolik tedy? Kolik těch příbytků v domě Božím je? S kolika z nás lidí se v domě Ježíšova Otce počítá? Kolik se nás tam nakonec vejde?
V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Pán Ježíš tím ale nemyslel jen to, že míst v domě Otcově je pro nás připraveno mnoho. Nemluvil jen o našich příbytcích kdesi TAM, u Boha, ale naopak: mluvil o Božích příbytcích TADY, o příbytcích Boha samého – v nás, uprostřed nás, mezi námi!
Lze to vůbec, spočítat, sečíst všechna ta místa, do nichž Pán Bůh ze své milosti vstoupil a ještě vstoupí? Kde, na jakém místě svého vlastního domu, u koho z nás lidí, nemohl by si Pán Bůh učinit svůj příbytek? Ke komu z nás by nemohl - a také nechtěl - Pán Bůh sestoupit? Kdo z nás lidí je takto zatracen? O tom tu, sestry a bratři, náš Pán a Spasitel mluví!
V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Protože Pán Bůh nepohrdá ani tím nejhorším a nejšpinavějším místem, ani tou nejrozpadlejší lidskou kučou! Každé, každé místo, říká Pán Ježíš, smí se z Boží milosti stát Jeho příbytkem, příbytkem Božím. A také se jím stane!
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově (Lk 2,11), zvěstoval anděl Páně pastýřům tu radostnou vánoční událost. A bylo to snad proto, že právě tady u nich, v Betlémě, městě Davidově, by to bylo nějak víc čisté, že právě tady si lidé to Spasitelovo narození nějakým způsobem zasloužili? - Narodil se vám, protože také nad vámi se Pán Bůh ve své milosti slitoval, protože i tady, uprostřed vás, rozhodl se být!
Ano, i vy smíte se setkat s Bohem. Ne v nějaké zvláštní a vrcholné extázi, ne kdesi vysoko v horách, ale přímo tady, dole, u vás, ve vašich životech, ve vašem každodenním žití. Vždyť také mezi vámi, uprostřed vás, rozhodl se Pán Bůh stvořit svůj příbytek. Ano, i vy smíte se Jeho příbytkem stát!
V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Mnohé příbytky mnoha různých kvalit…. Protože ne na základě našich zásluh a dokonalostí, ale ze své milosti, ze svého slitování rozhodl se náš Otec učinit i tato naše místa místy svého vlastního přebývání. Protože i na těchto svých místech mu záleží, i ta do Jeho domu patří.
Jenže co všechno jsme už my lidé stihli s tím Otcovým domem udělat! Kolik Jeho míst, míst Jeho domu, jsme už zničili, zneužili a otrávili, kolik Jeho vlastních hostů jsme už vyhnali a vyhubili… A On? Po tom všem - a ve vědění, kolik zlého ve svém hříchu s Jeho domem, sami se sebou, se sebou navzájem, my lidé ještě uděláme - poslal svého anděla, aby nám zvěstoval radostnou zvěst: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Takto nás, sestry a bratři, náš nebeský Otec trestá! Takováto odplata, takovýto zákon platí v Jeho domě: Zákon Jeho milosti. Odplata spásou a odpuštěním v Kristu Ježíši!
Ale náš Pán, sám to tu říká, bude muset ještě odejít. Protože na naši slepotu, na naše tvrdá srdce, na náš hřích, naše odvrácení se od Pána Boha, Jeho narození se v městě Davidově ještě nestačí.
Popraviště, kříž, Bohem opuštění. Tudy ta Jeho cesta za námi vede. Aby i nás vzkřísil, aby i nás probudil z toho spánku, z té zvláštní, smrtelné zaslepenosti a my právě na Něm, na Kristu Ježíši ukřižovaném, Bohem opuštěném, mrtvém, a vzkříšeném, pochopili, že skutečnost je širší, mnohem širší, než jsme my lidé s to vidět, myslet, pochopit… A že, Pánu Bohu díky, ne my, ale On, On je jejím Pánem! V domě mého otce jsou mnohé příbytky!
Jeho církev. Jeho lid. Tělo, kterého On je hlavou. Sestry a bratři, TOTO vzácné a svaté místo nám přece Pán Ježíš připravil. Místo, kde slyšíme Jeho slova, kde je spolu znovu a znovu hledáme, prosíme o ně a obracíme se v nich…
Spolu, dohromady toto Kristem nám připravené místo tvoříme! Jako příbytky Boží, do nichž sám Pán svým svatým Duchem sestupuje. Spolu-tvoříme místo, kde On je s námi i v obyčejném pozdravu, v podání si ruky, v upřímném pohledu, ve společných modlitbách, zpívání, ve společném jedení a pití, ve všem, co v jeho svatém Duchu spolu děláme. Místo, na němž ho každý z nás lidí smíme nalézat znovu a znovu!
Sestry a bratři, jsme na prahu dalšího kalendářního roku. A kdo z nás ví, co nás v něm čeká? Jaký tenhle rok pro každého z nás bude?
Tím hlavním si ale buďme jisti. Ať nám ten nový rok přinese cokoli, všechno, úplně všechno v něm opět bude cestou, cestou k záchraně a spáse všeho a všech v Kristu. Vždyť sám Pán a Bůh půjde v něm s námi. Tak, jako ve všech letech předchozích. I když sami třeba rozumět nebudeme, i když budeme pochybovat. I to bude součástí cesty Pána Boha s námi. Neboť není a nebude nic, do čeho by náš Spasitel Bůh ve své lásce nesestoupil, nic, co by neužil k dobrému: k cestě do spásy všeho a všech v Kristu Ježíši.
Právě toto vědomí, tato víra ať nás spolu pojí i dál. Ač jsme a budeme jiní, ač vidíme a budeme vidět mnoho věcí různě, toto buď nám i nadále společné. Důvěřujme. Věřme Pánu Bohu a Jeho moci, Jeho přítomnosti s námi ve všem, co se s námi stane. Buďme i v tom nadcházejícím roce Jeho lidem, lidem Jeho srdce. Amen
