Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Nu 6,22-27)
Požehnání. Všichni nějak tušíme, co požehnání znamená. Je to přece pevná součást všech našich bohoslužeb. Farář na konci zvedne nebo rozpřáhne ruce a řekne slova, která většina z nás dokáže říci zpaměti. Ale proč? A co ta slova znamenají?
U nás nejznámější a nejčastěji užívané je asi právě toto, Áronské, požehnání. Sám Hospodin je tu Mojžíšovým prostřednictvím knězi Áronovi a jeho synům předal. Až budou oni, kněží, při bohoslužbách žehnat lidem, mají to dělat takto. Ale znovu – proč právě takto?
Kněz byl - a stále je - prostředníkem mezi Bohem a lidmi. To on tenkrát rituálně zabíjel a obětoval zvířata, která lidé Pánu Bohu přinášeli. On uměl číst znamení, kterými Pán Bůh lidem na jejich otázky odpovídal. Dokázal Boží odpovědi vyčíst z rozhozených kamenů, z letu ptáků na nebi, z vnitřností obětovaných zvířat. To jim, kněžím, byla dána schopnost najít Boží vůli, kterou ostatním vyřizovali. A proto bylo jejich výsadou i žehnání. Vždyť kdo jiný by měl žehnat, sesílat to dobré, než právě oni, Boží prostředníci? Od koho jiného je chtít?
Sestry a bratři, právě proto měl Mojžíš Áronovi a jeho synům tato Hospodinova slova vyřídit! Protože i oni viděli se takovými být. Jiní, lepší, Pánu Bohu blíž. Odděleni od ostatních, pro Boha a pro svou službu odděleni. Kněžský rod. Áron a jeho synové. Oni mají tu výsadu být Pánu Bohu blízko. Oni mají tu moc obětovat. Oni, jako ti vyšší nižším, mohou a mají žehnat!
Proto k nim měl Mojžíš promluvit. Protože oni opravdu mají tu milost být jiní. Ale jinak, jinak jiní! Láskou Hospodinovou jiní. Láskou ke všem svým sestrám a bratřím, jejich žehnáním všem jiní: Ne my. Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
Máme-li tedy říci, co přesně mají Áron a jeho synové podle těch Hospodinových slov při žehnání dělat, mohli bychom to nazvat otvíráním očí. Žádná tajemná magie a kouzla, ale mluvení k druhým jako k těm, kterými doopravdy, v očích Božích, jsou. Bohem milovaní. Bohem střežení a obdarovávaní. Stejně vzácní, stejně velcí, Pánu Bohu stejně blízko jako my. Protože ne my, na nás nekoukejte, o nás tu nejde, ale On, náš Pán, je nám všem blízko! I my děti Boží, Jeho děti. On, On Otec náš! Nejde o to, kdo jsou naši rodiče a předci. Nejde o naše rody. O Něho, o Jeho blízkost nám všem, o to tu jde!
Připomenout, vnést do našeho vědomí, uvažování, řeči, plánování, chování, do celého našeho života – Hospodina. Jeho práci, Jeho lásku, Jeho smilování, spásu, vůli i moc. Toto mají kněz Áron a všichni jeho potomci dělat. Protože právě tohle je tím největším problémem nás lidí: na Něho zapomenout; Jeho ve svých životech vynechat a odsunout.
Právě to stalo se totiž i knězi Áronovi a jeho synům, když na sobě a na své výjimečnosti oproti těm druhým začali stavět. Ale stejně tak se to stalo i synům a dcerám Izraele, když sebe začali mít za něco víc, než jsme my ostatní, pohané. A to stejné stává se i nám, kdykoli na to první místo ve svých srdcích postavíme něco nebo někoho jiného než Pána Boha.
Proto mají Áron a jeho synové takto žehnat, mluvit, zvěstovat. Aby Pánu Bohu vrátili to místo, které v srdci každého z nás má mít.
Hospodin ti žehná a chrání tě… Toto mají teď zvěstovat a připomínat ti, na které my ostatní upíráme svůj zrak s nadějí a očekáváním, že právě oni, oni… Právě oni smějí teď sestoupit z toho piedestalu, na který je my druzí stavíme, a jim je v tom dobře, a Jeho, Hospodina, připomínat, o Jeho žehnání a střežení, o Jeho tváři k nám všem mluvit jako k těm stejně důležitým a vzácným, protože Jím, Hospodinem, stejně jako oni milovaným, střeženým a obdarovávaným. I ty máš tu milost být příjemcem Božích darů, Jeho milosti a lásky!
Takto, říká nám Písmo, stávají se z nás lidí kněží. Opravdoví kněží! Ne tím, do jaké rodiny, do jakého rodu nebo národa se narodí, ale tím, jak velkou Boží moc, Boží milost a lásku už vidí, a jako s kým už s těmi vedle sebe jednají.
A v tom je, sestry a bratři, víc než jen pouhé mluvení. V tom je skutečná moc. Vždyť právě svým zvěstováním, svou pozorností upřenou k Němu, svým viděním těch druhých jako sobě rovných a stejně vzácných, právě tím ti kněží Ducha Božího nesou! Tehdy smíme na jejich tvářích objevovat tvář Hospodinovu, Jeho světlo, Jeho lásku, Jeho moc!
Takovéto kněží náš Pán svým svatým Duchem povolává! Nejen Árona a jeho syny. Nejen syny Izraele. My všichni smíme se svou vírou, svou láskou k Němu a k těm vedle nás, my všichni smíme se teď těmi kněžími stávat!
Toto je smyslem těch slov, která má Mojžíš ve své lásce Áronovi a jeho synům zvěstovat. Proměněni láskou Boží – pak budete žehnat - aby i ti druzí byli láskou Boží proměněni - a žehnali spolu s vámi - abyste úplně všichni měli na Boží lásce podíl - abyste úplně všichni měli co si navzájem dát a kým si navzájem žehnat. V Pánově jménu. V Jeho svatém Duchu. V Jeho pokoji.
Sestry a bratři, není nic, co by si chtěl Pán Bůh nechat jen pro sebe. Není nic, na čem by nám náš Otec nechtěl dát podíl. Kromě smrti. Tu vzal na sebe jen On, Jeho milovaný Syn. Jen On byl z Boží ochrany a dávání vyloučen. To je přece smrt. Abychom třetího dne při Jeho vzkříšení všichni pochopili, že není nic, nic, ani sama smrt, co by kohokoli z nás mohlo oddělit od Boží lásky, od Jeho štědrosti, ochrany a péče. Vždyť i Toho Jediného, který kvůli nám umřel, náš Otec třetího dne vzkřísil!
Hospodin, Hospodin ti žehná! A chrání tě – před tebou samým. Před tvým hříchem, před tvou malostí, před všemi tvými démony, které nad sebou necháváš vládnout. Protože toto je, lide můj, tvůj problém. Ne to, že máš málo. Ale že toužíš mít stále víc a víc. Protože nevíš, CO ve svém Pánu doopravdy máš.
Hospodin, Hospodin osvěcuje nad tebou svou tvář - abys viděl, že je a vždycky bude s tebou. Že nikdy nejsi, nebyl jsi a nebudeš sám. Protože toto je Jeho milost: Jeho nekonečné odpouštění ti, že na Něho, na Jeho spásu a přítomnost znovu a znovu zapomínáš.
A On ti přesto dává podíl na své moci, i ty smíš teď nést na své tváři tu Jeho, Jeho světlo, Jeho jméno, Jeho pokoj. Aby i ti ostatní mohli je objevit a ve víře, v pokoře a vděčnosti mohli je i oni na svých tvářích nést a vnášet do světa Tvůj pokoj. Ne klid zbraní, jak se dnes o míru mluví, ale opravdový mír: smíření s Pánem Bohem, smíření se sebou samými, smíření s těmi ostatními vedle nás. Pokoj v Duchu svatém. Pokoj synů a dcer Božích, dědiců a spolupodílníků na Jeho moci.
Protože toto znamená, sestry a bratři, žehnat: spolu s Kristem nést do tohoto světa Jeho evangelium, Jeho radostnou a dobrou zvěst: Hospodin ti žehná a chrání tě, Hospodin, rozjasnil nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Hospodin obrátil k tobě svůj obličej a obdaří tě pokojem.
