Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit taková znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém si pro sebe řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do těla své matky a narodit se?“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém odpověděl a otázal se ho: „Jak se toto může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme to, co známe, a svědčíme to, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Jestli jsem vám mluvil o pozemských věcech a nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám mluvit o nebeských? A nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. A jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“. (J 3,1-15 vlastní překlad)
Noc a tma. I ty nejrušnější ulice Jeruzaléma konečně utichly a spí. Dobrý čas si promluvit. Bez vyrušování, bez zástupů nadšenců, ale i bez učedníků…
Proto za ním Nikodém přišel. Teď, v noci. Ne sám za sebe. Jménem celé velerady, nejvyšší židovské správy, jejímž byl členem. V klidu si spolu promluvit. Sjednotit své postupy a plány. Spojit síly. Nám všem jde přece o to stejné, o Království Boží…
Mistře, Rabbi, velerada dobře porozuměla tvým znamením. I farizeové jsou v tom s námi zajedno. Bůh je s tebou. Jsi učitelem od Boha. Máš právo mluvit k lidem. Máš právo učit v chrámu, uzdravovat a činit všechna ta znamení, která činíš.
Všichni, celé město mluví jen o tobě. Jak jsi z chrámu vyhnal prodavače a směnárníky. Všechna ta znamení, která jsi učinil. Tolik lidí v tebe uvěřilo, že ty to jsi.
Ale jak lehce dnes lidé vzplanou. A kolik našich životů pak rukou Římanů zbytečně zhasne. Mysli na to, prosím. Buďme opatrní, nepouštějme se bezhlavě do neuvážených akcí. Konzultujme spolu své kroky. Buďme jednotní. V sázce je přece celý, celý náš národ!
Mistře, víme (víme!), že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit taková znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.
To nebyla otázka. Bylo to Nikodémovo ujištění: Rozumíme ti, Mistře. Víme, oč ti jde. Jsme v tom spolu. Jde nám přece o to stejné, o stejnou Boží věc… o Boží království.
Jenže - co když nejde? Co když ani Nikodém, ani žádní jiní farizeové a zákoníci, ani celá velerada nemohli ještě rozumět tomu, s čím Pán Ježíš přichází? Co když ono Boží království, které On hlásá a přináší, není tím království, které oni mají před očima, o které jde jim? Co když právě s nimi, ale i s námi, má a musí se ještě cosi důležitého stát, abychom pochopili, spatřili, s jakým že královstvím Pán Ježíš přichází?
Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží. Takto, sestry a bratři, Pán Ježíš Nikodémovi odpověděl. Protože i s Nikodémem, s tímto učeným a zbožným farizejem, jedním z nejpřednějších Židů, musí se to teprve stát, i on musí být ještě obrácen, aby mohl to Ježíšovo království spatřit.
Není divu, že byl Nikodém z těch Ježíšových slov rozčarován a zmaten. Může tohle vůbec myslet vážně? Jak - narodit se shůry? Copak to jde, narodit se znovu? Jak by to měl člověk asi tak dokázat? Mám se snad vrátit do lůna své matky - matky, která už tu dávno není?
Sestry a bratři, Pán Ježíš ale nemluvil o Nikodémově výkonu. Nemluvil o tom, jak by se měl Nikodém svého dalšího narození dopracovat. On k němu mluvil o daru. O Božím daru! Boží milosti jej otvíral. Protože ne my, jen a pouze On, Bůh sám, má tu moc nás do svého království dovést!
Nikodéme, žádný tvůj lidský výkon, žádné tebou splněné podmínky. Ale dar. Ničím nezasloužený dar Boží, který je svou velikostí a nezasloužeností srovnatelný pravě jen s darem tvého narození, s darem tvého vlastního života. Takové je to království, které se mnou přichází…
Ano, člověku je nemožné vrátit čas a vejít podruhé do lůna své matky. Ale stejně tak je člověku nemožné vrátit se - do klína a náruče svého Otce v nebesích… Leda by On sám to s tebou učinil. Leda by Bůh sám tě k sobě vrátil a dal ti tu milost, ten dar, narodit se znovu, z vody a z Ducha. Jen tak do Jeho království vstoupíš a spatříš je!
Nikodéme, ani ty nemůžeš, nedokážeš, mé království vidět. Nedokážeš do něho vejít. Natožpak je nastolit.
Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.
Slyšíš, chápeš, rozumíš, a tím víc ti dochází, že vlastně nevíš, že ty tu žádným pánem nejsi. Že nedokážeš dopředu odhadnout a určit, od koho, z jakého směru, z jaké události tvé další (Bohem) poučení přijde. Že nevíš, nedokážeš ani odhadnout, koho tvá víra právě teď otevírá, k čemu Pán Bůh tvé svědectví víry užije, komu tím pomůže. Víš pouze to, že je to na Pánu Bohu samém, na Jeho vůli a lásce. A že je toho nekonečně mnoho. A že je to tak dobře. Protože ne my, Pán Bůh ve své milosti, lásce a starosti žádné ze svých dětí nevynechá. Tak jako ani tebe nevynechává, ani nikoho z tvých.
Takto to má, Nikodéme, v království Božím každý. Každý, kdo už se narodil z Ducha. Z mého Ducha. A tak to, Nikodéme, budeš, budeš, mít i ty.
Ne za to, co ty uděláš nebo neuděláš. Ne proto, jak poctivý a pracovitý jsi. Ne z tvých sil. Ty ti přece stejně dřív nebo později dojdou, tak jako úplně každému z nás. Ale z mé milosti a lásky. Z milosti a lásky Boží mé království uvidíš. Proto jsem přišel. Proto stane se se mnou to všechno. Pro tebe. Pro vás. Z milosti a lásky Boží.
Sestry a bratři, toto přece znamená vstoupit do Božího království: vidět, pochopit, objevit, že naším skutečným a jediným králem je - On. Ne my dole, nikdo z nás, i kdyby si to o sobě lidé třeba i stokrát mysleli, ale On, náš Pán a Bůh. Beránek pokorný, který je a bude s námi, který všem, od samého začátku, své dary dává a nikdy dávat nepřestane.
Shůry, Pánem Bohem, obdarovávaní. Vždycky. V Jeho lásce, ochraně a moci. Vždycky v Jeho království! Proto smíme mít v sobě i mezi sebou pokoj. Proto máme vždycky za co děkovat, proto máme vždycky co těm druhým dát. V Kristu Ježíši. V Jeho Duchu svatém. Amen
