Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,1-6)
Podivná Pavlova žádost! Ano, bezpochyby má smysl modlit se za všechny lidi, prosit a přimlouvat se za ně. Včetně vládců a těch, kteří mají moc. Za ně snad i o to více, vždyť tak lehce podlehneme my lidé kouzlu vlastní moci.
Ale děkovat za ně? Děkovat i za ty, kteří kouzlu své moci podlehli? Tak to tu přece apoštol Pavel Timoteovi psal: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.
Skutečně máme děkovat i za ty, kteří si o sobě myslí, že jsou více než ostatní a druhé využívají? Za vládce a diktátory zatahující nás do svých válek, vydávají rozkazy k zabíjení, mučení, pronásledování?
Modlit se i za takovéhle vládce, prosit a přimlouvat se za ně, ano, to jistě dobrý smysl dává. Ale děkovat? Neměli bychom se takovým vládcům spíš postavit, bojovat proti nim?
Čemu a komu to prospěje? Proč to tu apoštol Pavel, sám tolikrát pronásledován i vězněn, psal? Nemohl být přece tak naivní, aby si myslel, že se oni nepraví a nedobří vládci po našem děkování za ně jen tak změní!
A přesto právě i za takovéto vládce Pavel děkovat žádal. Ne proto, že veškerá politika má být nám křesťanům cizí. On o ty prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, žádal, protože Pán Bůh k nám ve své lásce mluví vším, úplně vším, co se s námi děje, skrze všechno a všechny, kteří okolo nás jsou! I skrze ony nepravé a nepovedené vládce.
Takto je každému z nás náš Pán blízko! Je s námi ve všem, úplně ve všem! A mluví k nám a vede nás i tehdy, když jedni druhým ubližujeme, i tehdy, když se navzájem vězníme, mučíme a zabíjíme. Nic, vůbec nic nás od Jeho lásky k nám neoddělí! Ani naše hříchy, ani naše viny a zlo! Proto, píše apoštol, vedle našich proseb, modliteb a přímluv i děkujme. Za všechno, co se s námi děje, za všechny a za všechno okolo nás. Protože i z toho, co my lidé kazíme, činí Pán Bůh ve své nekonečné milosti svou cestu, cestu do svého království, do země zaslíbené… Takovým je náš Bůh Pánem – takovým je nám v Kristu Ježíši Otcem! Vždyť v Jeho rukou, v Jeho moci a lásce jsme všichni. Úplně všichni!
Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.
Ne tedy až někdy potom, až se ti zlí, za které prosíme, napraví, napravíme. (Byť i toto přesvědčení je přece součástí naší víry.) Ale už teď, právě i teď, kdy nevinní jsou pronásledováni, mučeni a zabíjeni, právě i teď, kdy víme, že nemáme tu moc lidi předělat a učinit z nás zlých ty dobré, právě i teď smíme za všechny a za všechno děkovat, právě i teď smíme ten tichý a klidný život žít: před Pánem Bohem těmi tichými být, před Ním se tišit - abychom zaslechli, co On nám říká… A proto i teď být klidní. Protože vědět, že není nic, nikdo a nic, co by kohokoli z nás mohlo oddělit od Boží lásky k nám. Ani naše svoboda, ani náš hřích, ani ti nejkrutější lidští panovníci, ani naše vlastní smrt…
Toto tedy apoštol Pavel v tomto svém 1. listu Timoteovi žádá. Aby se v našich sborech dělo především a právě to, co sám Pán Bůh mezi námi svým Duchem svatým působí. Protože ne naše výkony a činy, ale Jeho, Pánovy činy, Jeho jednání, Jeho zachraňování – to změnilo naše životy a spojilo nás dohromady.
Ten je totiž spasen: kdo už pochopil, že Pán Bůh nás drží, že On pracuje a dře se, že On nás drží, vede nás a je s námi všude a úplně ve všem. Ten je spasen. Protože žije v jistotě. Ne o sobě, ale o Něm. O Pánu Bohu s námi všude a ve všem. Vší naší nedokonalosti, vší naší slabosti a hříšnosti navzdory.
Sestry a bratři, naše viny, hříchy a chyby – ani ty naši spásu nevylučují! Vždyť z Božího slitování, z Jeho milosti, smějí se i ony stávat cestou, Jeho cestou do naší spásy, do spásy všech jeho dětí! Vším, co se s námi děje, vším, co děláme a uděláme, On nás ve své moci a lásce vede. Ne proto, že by to všechno, co děláme, bylo nakonec snad přece jen nějak dobré. Není. Ale On, On je a zůstává dobrý!
Toto vědět, s tímto už smět počítat, právě to je naší spásou! Vědět, že jsme zachraňováni. Každý den, každou hodinu. Všichni… I ti, kteří to ještě nevidí, kteří s tím nepočítají, kteří se i nad samého Boha vyvyšují.…Právě i ti!
Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.
I my máme tu milost tím člověkem Kristem Ježíšem být! O tom tu apoštol Pavel píše! Že i my máme ten dar a milost spolutvořit TOTO konkrétní Kristovo tělo, TUTO Jeho církev. V naší společné jistotě, že On, Pán Bůh, jedná a zachraňuje, se i s námi ten ohromný zázrak Kristova prostřednictví děje. I my smíme být Kristu podobní: být stejného Ducha s Ním, a spolu s Ním a v Něm těmi prostředníky být.
Takto ten Jeden, jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, Boha a lidi spojuje. Takto sebe samého dává. Vždyť ve víře, v naší vlastní jistotě o Něm, o Pánu Bohu, stáváme se i my spolu - člověkem Kristem Ježíšem.
Protože ne my, ne naše dokonalost a bezchybnost – nic takového přece není - ale Ty, Pane, Ty a Tvá milost, Tvá vůle, Tvé odpuštění – ty o nás všech rozhodují a rozhodnou! Amen
