Historie sboru

První dochovaná zmínka o křesťanech v Hronově pochází z roku 1359, i když zde jistě byli už dávno předtím. Ve 14. století byl již také postaven římskokatolický kostel Všech svatých.
V době veřejného působení M. Jana Husa byl majitelem zdejšího panství slezský šlechtic Jindřich Lefl z Lažan, který patřil k jeho stoupencům a ochráncům. Pozdější majitelé Boček z Kunštátu a jeho syn Hynek se aktivně podíleli na husitské revoluci. Jejich pečetě jsou připojeny k protestnímu listu české a moravské šlechty proti Husovu upálení 6. července 1415 v Kostnici. Hynek měl bratra Viktorína, jehož syn Jiří z Poděbrad se stal majitelem Hronova a později českým husitským králem. Hronovské obyvatelstvo se pravděpodobně hlásilo ke kalichu a fara byla obsazena knězem podobojí, i když o tom nemáme přímé doklady. V dobách křížových výprav procházeli městem 1420-1421 střídavě křižáci a orebité. V blízkosti Slezska a území broumovského benediktinského kláštera nebyla o konflikty s náboženským podtextem nouze. Mezi majiteli panství byli např. Ivan a Martin ze Žampachu (1437-1445), blízcí příbuzní táborského hejtmana Jana Koldy, český bratr Jan Špetla z Prudic a Janovic se synem Hynkem (1497-1533), kalvinisticky orientovaná rodina Smiřických ze Smiřic, členů Jednoty bratrské a aktivních účastníků protihabsburského odboje a druhé pražské defenestrace. R. 1602 broumovský opat Wolfgang Selender zapovídá Polickým návštěvu hronovských bohoslužeb, zřejmě protestantských.
Po Bílé hoře byl majetek Smiřických konfiskován. Když byl zavražděn pozdější majitel panství Adam Erdman Trčka z Lípy, velitel jízdy Albrechta z Valdštejna, bylo panství opět konfiskováno. Několikrát se přes něj přehnalo běsnění třicetileté války, v červenci 1639 vypálili Hronov Švédové. Po r. 1651 začíná tuhá rekatolizace, avšak ještě v první polovině 18. století se v Hronově vyskytovali tajní evangelíci (např. Jan Jirásek vyslýchaný 1729 a 1737).
Po tolerančním patentu 13. října 1781 se přihlásilo velmi málo evangelíků - reformovaní příslušeli do Kláštera nad Dědinou (1782), lutheráni do Černilova (1782). Požadovaných 100 evangelických rodin k založení sboru zde nebylo. Mnozí helvíti docházeli na bohoslužby do pruského Stroužného. R. 1792 zakoupili evangelíci v Machově pozemek na hřbitov. Totéž se opakovalo v Hronově 1859, když jim kněz František Hromádka zakázal pohřbívat na katolickém hřbitově, a v Rokytníku 1862.
Evangelická reformovaná modlitebna byla postavena nejdříve v Hronově na úpatí vrchu Chocholouše r. 1876. 19. listopadu se konaly první bohoslužby. Rokytenští si postavili vlastní lutherský kostel r. 1878. Od září 1877 konaly se též bohoslužby v Tisu u Nového Hrádku. V r. 1881 zde místní zakoupili chalupu, zřídili v ní modlitebnu, kterou nákladně přestavěli r. 1939. Práce v diaspoře se rychle rozvíjela. Časem se evangelíci shromažďovali na dalších místech - v Novém Hrádku, v Řešetové Lhotě u Červeného Kostelce, v Broumově, v Rozkoši u Šedivin, v Úpici, v Náchodě, v Polici nad Metují a v Novém Městě nad Metují. Byla to celoživotní práce cestujícího kazatele Josefa Šáry zahájená r. 1872 a r. 1882 korunovaná proměnou diaspory v řádný sbor. V roce 1903 navštívil hronovské bohoslužby i T. G. Masaryk, když pobýval na letním bytě ve Dřevíči. Šára se stýkal s A. Jiráskem, který od něho čerpal informace pro své knihy.
V roce 1918 se spojili lutheráni a reformovaní v Českobratrskou církev evangelickou a Rokytník byl připojen k Hronovu. Šára zemřel za velmi smutných okolností 16. ledna 1923. Staršovstvo sboru proti němu agitovalo mezi členy sboru ve prospěch kandidáta diakonství Václava Chládka. Tragická událost vyvolala pobouření; dokonce spisovatel Egon Hostovský napsal v knize "Žhář" (1935): "... pozastavil jsem se nad podivným koncem stařičkého evangelického faráře, kterého zahubily vlastní ovečky, a to dokonce v modlitebně při kázání ...". Přerušená práce pokračovala dál. Vyučovalo se náboženství na více než 20 školách, scházela se mládež, děti, konaly biblické hodiny. V r. 1955 byly v Hronově postaveny skvělé varhany podle návrhu prof. J. Reinbergra. Z kazatelských stanic si dobře vedla náchodská, vlastnící od r. 1958 modlitebnu. V roce 1994 se osamostatnila a vznikl sbor Náchod-Šonov. Tehdy byla k Hronovu připojena kazatelská stanice v Červeném Kostelci; Nové Město na Metují zůstalo u Náchoda. V r. 1972 byla přebudována přístavba sborového domu v Hronově. V letech 1972-1974 byl opraven i kostel v Rokytníku.
Po listopadu 1989 bratr farář Strádal a členové sboru založili Evangelickou akademii v Náchodě jako integrovanou střední školu sociálního zaměření otevřenou zrakově postiženým studentům. Také vybudovali dům Diakonie Betanie pro klienty trpící především roztroušenou sklerózou.
1869-1872 vikář Pavel Jelen
1872-1923 farář a senior Josef Šára
1922-1925 diakon Ladislav Růžička
1925-1929 farář Bohuslav Hromádka
1929-1939 farář Jan Dus
1939-1940 farář Jaroslav Pleva
1940-1943 farář Jaromír Kryštůfek
1943-1969 farář Bohumil Potměšil
1970-1996 farář a senior Jaromír Strádal st.
1996-2018 farář a senior Michal Kitta
2018- farář Petr Grendel